Běťáková Martina - MŠMT, vedoucí oddělení podpory škol
Mgr. Martina Běťáková vystudovala Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy. Poté působila jako pedagog na Dívčí katolické střední škole v Praze, jako zástupce ředitele ZŠ a MŠ Psáry a manažer soukromé Základní školy Navis. Vede Rodinné centrum Dolní Jirčany. Od roku 2009 působila jako lektorka kurzů efektivního rodičovství a od roku 2016 přednáší efektivní komunikaci v diplomových kurzech společnosti Montessori. Bohaté zkušenosti má také v roli veřejného zřizovatele. Od roku 2014 je místostarostkou obce Psáry, kde má na starost školství a neformální vzdělávání. Měla příležitost stát u zrodu úplně nové moderní školy pro 21. století. Aby s každodenním životem škol i žáky zůstala v kontaktu, vrátila se od letošního školního roku alespoň na jeden den opět do třídy a vyučuje na druhém stupni výchovu k občanství. V roce 2019 Martina nastoupila na MŠMT, kde se v rámci oddělení strategie a analýz podílela na tvorbě Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+. Možnost vést pilotáž středního článku a koordinovat podporu školám a zřizovatelům pro ni byla velkou výzvou a příležitostí.
MŠMT zahájilo v roce 2021 pilotáž středního článku. V čem obecně spočívá jeho činnost, co je jeho hlavní náplní práce?
Střední článek má relativně jasný úkol: poskytnout metodickou podporu vedení škol a zřizovatelům. Ředitelé a zřizovatelé mají v našem vzdělávacím systému nezastupitelnou a velmi důležitou roli a je potřeba, aby měli potřebné podmínky k tomu, aby tuto svou roli plnili nejlepším možným způsobem. Střední článek jim nabízí infoservis, metodiky, vzorové dokumenty, webináře, ale především skupinové i individuální konzultace, pomoc metodika přímo v ředitelnách a na radnicích, právní rady, návody, jak postupovat ve složitých situacích, facilitace či zprostředkování odborné pomoci tam, kde střední článek nestačí.
Jak postupuje střední článek ve zjišťování potřeb jednotlivých škol v daných okresech?
Jak vlastně probíhají setkávání s jednotlivými školami a co je jejich obsahem?
Aktuálně působí dva týmy přibližně na úrovni okresu Semily a Svitavy. Na začátku dvojice metodiků navštěvují každou školu i jejího zřizovatele. Návštěva trvá 2-3 hodiny a cílem je, aby se všichni vzájemně seznámili, ujasnili si, jaké je role středního článku a jak a s čím může pomoci. Metodici s ředitelem i starostou hovoří o tom, jakou pozici škola v obci má, na co jsou hrdí či co je pro ně naopak obtížné a v čem by uvítali pomoc. Často se první, tzv. „mapovací“, návštěva rovnou vyvine v individuální konzultaci, kde se společně podaří najít řešení na to, co školu či zřizovatele aktuálně trápí, ať už je to např. financování, úvazky, kapacity školních družin, realizace doučování, protiepidemická opatření nebo třeba organizace vzdělávání dětí s odlišným mateřským jazykem atd.
Ředitel(ka) školy toho musí odborně pojmout opravdu hodně. Pomůže střední článek vedení školy zvládnout obsažnost její pracovní pozice? Jakými nástroji?
Přesně tak, funkce ředitele je velmi náročná, mluví se o tom, že ředitel vykonává trojí roli – sám je manažerem instituce s právní subjektivitou, zároveň je odpovědný za kvalitu vzdělávání a řízení pedagogického procesu (tzv. pedagogický leadership) ale v neposlední řadě je on osobně také pedagogickým pracovníkem, stejně jako jeho kolegové. Pozice ředitele vyžaduje široké spektrum znalostí a dovedností, jak v pedagogické oblasti, tak v manažerské, právní, personální, ekonomické atd. Zvláště na malých školách je ředitel zároveň správcem budovy, odborníkem na IT a nejednou i vydává obědy, když paní kuchařka onemocní. Velkou pomocí je, pokud zřizovatel o svou školu pečuje a podporuje ji, dává dostatečné peníze do provozního rozpočtu a pomáhá například právě se správou majetku, opravami budov, údržbou zahrady, hřiště atp. V týmech středního článku pracují zkušení odborníci, nejčastěji právě vynikající dlouholetí ředitelé, kteří školní realitu dobře znají a dokáží se se svými profesně mladšími kolegy podělit o své zkušenosti a poskytnou skutečně efektivní podporu. A navíc mají za zády odborníky MŠMT, které samozřejmě využívají při řešení složitějších dotazů či případů.
Setkali jste se při své práci s nedostatky školy týkající se IT správy, připojení či digitálního vybavení? Jak na tom školy v místech, kde střední článek působí, jsou?
To je velmi různé. V regionech máme školy, kde jej již na první pohled zřejmé, že v týmu je fanda do moderních technologií. Škola má kromě počítačové učebny přenosná zařízení, děti pracují na 3D tiskárnách, věnují se programování, robotice. Ale také pracujeme se školami, kde fakticky není ani mobilní signál, natož 4G sítě, vybavení počítačové učebny je mnoho let staré. Při výuce ICT se věnují spíše ovládání textového editoru. Na druhou stranu, často právě v takových školách je prostě jen kladen důraz na jiné vzdělávací aktivity, např. místně zakotvené učení, přírodní vědy. Z prvních měsíců spolupráce se školami si odnášíme dojem, že spíše než o penězích, je to o lidech a jejich nastavení, prioritách.
Mívají školy své digitální strategie, postupují při nákupech vybavení a budování infrastruktury strategicky?
Tady nemohu svou odpověď opřít o konkrétní data, pilot středního článku má za sebou první měsíce a tuto oblast nemáme podrobně zmapovanou. Faktem ale je, že více než 50 % našich škol jsou školy do 100 žáků, tedy relativně malé školy jen s několika málo zaměstnanci a rozhodně nelze od takto malých subjektů očekávat expertní řešení tak složité problematiky, jakou jsou digitální technologie a strategie jejich nákupu a zavádění do škol.
V čem bývá nejčastěji ve školách problém při řešení efektivní IT správy? Jak tomu může pomoci střední článek?
U malých škol se právě ta efektivita hledá těžko. Pokud se jedná vyloženě o malinké školy (20-40 žáků), pak je to často některý z tatínků či „ajťáků“ z obce, kteří s těmi několika málo počítači, které škola má, pomohou, buď dobrovolně nebo za malé peníze. Kupovat drahé vybavení, když máte ve škole tři páťáky a jednu hodiny informatiky týdně, to prostě nedává smysl. Tady vidíme jedinou reálnou cestu, a tou je sdílení. Sdílení personálních kapacit i vybavení, vybudování „digi-hubu“ v jedné ze škol a dojíždění žáků jednou za čas např. v rámci projektového dne do této školy s odpovídajícím zázemím. Sdílení učitelů informatiky a také IT správců, společné využívání služeb jedné firmy v regionu atp. IT správa ve škole je dost specifická a když už se některá z firem na tuto oblast specializuje, může to přinést kýženou efektivitu.
Mohl by střední článek pomoci vedení školy s výběrovým řízením na externí dodavatele IT služeb (připojení, IT správa)?
Metodicky určitě střední článek pomoci může. Určitě nebude za školu výběrové řízení organizovat, to ne. Ale může škole pomoci zorientovat se v pravidlech hospodaření, která má od zřizovatele nastavená. Málokdy bude objem zakázky tak velký, aby škola při jejím vyhlášení musela postupovat dle zákona o veřejných zakázkách. Společně se zřizovatelem lze uvažovat o limitech pro nákupy, které může mít škola od zřizovatele nastavená. Ale to pořád není to hlavní, co školy trápí. Víme, že obtížné je vůbec „vymyslet“ zadání, co vlastně škola chce nebo má chtít nakoupit. Tady vnímáme obrovský prostor pro metodickou podporu, která je potřebná. Ale na to už nejsme specialisté my ve středním článku, na to jsou např. KIMové a krajské metodické kabinety. My umíme školám podporu doručit, ale nejsme jejími tvůrci.
Jaký je podle Vás recept na kvalitní IT správu ve škole?
Troufám si říct, že žádná jednotný recept neexistuje. Pestrost našich škol je tak obrovská a podmínky tak různé, že je třeba mít několik možných modelů a pomoci škole zvolit případně modifikovat ten, který bude v daném čase a za daných podmínek pro ni nejvhodnější.
Jak by měla vypadat vztah a komunikace mezi školou – zřizovatelem v oblasti IT správy? Shrnula byste Vaše rady do nějakého doporučení?
Základem je komunikace. Nikdo nemůže po zřizovatelích - starostech chtít, aby byli experty na IT ve školách. Samozřejmě, pokud je zřizovatelem město, které má aparát odborníků či dokonce zřizuje další obslužné organizace, je to úplně jiná liga. Ale na menších obcích je třeba, aby ředitel předložil jasný plán, co a proč v oblasti IT vybavení a správy ve škole potřebuje, uměl požadavky odůvodnit a obhájit ve vztahu ke školnímu vzdělávacímu programu, připravil ke schválení rozpočet a návrh řešení. I ředitel malé školy je ředitel – manažer, a toto patří k základním kompetencím. Na druhou stranu doporučení pro zřizovatele je také jasné. Naše školy musí jít s dobou, pokud mají děti připravit na život, jaký bude. IT technologie a vzdělávání neodmyslitelně patří i do té nejmenší vesnické školy. Ano, jsou to náklady navíc, ale jsou to náklady naprosto nutné. A pokud tedy ředitel přijde s tím, že potřebuje do této oblasti investovat, nelze nad tím mávnout rukou. Je potřeba si nad návrhem sednout, přizvat třeba dalšího odborníka a hledat řešení. Obecní rozpočet není nafukovací, to je všem jasné. Ale pokud mají i malé školy fungovat jako samostatné organizace, pak je třeba hledat dostatečné finanční zdroje, aby byla zajištěna srovnatelná kvalita. Existují různé dotační tituly, otevře se Národní plán obnovy, je možné oslovit sponzory, efektivní cestou může být již zmiňovaná spolupráce sousedních obcí. A tady může pomoci např. místní akční skupina nebo třeba střední článek.
