Doporučení k distanční výuce a duševnímu zdraví

Doporučujeme takovou formu organizace asynchronní výuky, kdy žáci[1] pracují v časovém rozmezí vymezeném učitelem, který je v této době k dispozici a žáci s ním mohou konzultovat postup své práce, výsledky i případné nejasnosti. Tento postup výuky je velmi vhodný na 1. i na 2. stupni. Při nedostatečném synchronním řízení ze strany učitele hrozí, že se aktivita žáka přesune do pozdního odpoledne, u starších žáků dokonce i večera. V takovém případě pak často odpovědnost za plnění úkolů přebírají rodiče, nebo naopak žáci pracují zcela neřízeně, bez opory učitele, ve stresu a neefektivně. Obojí je nežádoucí. Výhodou plně asynchronní výuky je mimo jiné možnost zorganizovat si čas a postupovat vlastním tempem. Je-li taková výuka kvalitně připravená (výkladová videa, odkazy na kvalitní zdroje, srozumitelně definovaná zadání, možnost individualizace, formativní zpětná vazba), zákonné zástupce nezatěžuje, podobně jako například správně pojaté domácí úkoly.

Synchronní výuka na 1. stupni by měla být rozdělena do kratších bloků. V 1. až 3. ročníku by neměla trvat déle než 2 x 30 minut za den. Ve 4. a 5. ročníku ne déle než 3 x 30 minut za den. V průběhu dne je možné zařadit i více synchronních setkání, pokud budou bloky kratší než 30 minut. Vhodné je žáky rozdělit na menší skupiny a klást důraz na aktivní zapojení žáků. Mezi jednotlivými bloky je potřeba dostatečný prostor pro odpočinek, pohyb nebo odlišný typ vzdělávacích aktivit. Vhodné je střídat “on-line” hodiny se samostatnou prací či praktickými činnostmi a na konec vyučování zařadit opět společné on-line shrnutí.

Synchronní výuka na 2. stupni by měla být rozdělena do kratších bloků. Neměla by trvat déle než 3 x 45 min nebo 4 x 30 minut za jeden den. V průběhu dne je možné zařadit i více synchronních setkání, pokud budou bloky kratší než 30 minut. Vhodné je žáky rozdělit na menší skupiny a klást důraz na aktivní zapojení žáků a na spolupráci ve skupině. Po maximálně dvou vyučovacích jednotkách za sebou by měla následovat dostatečná přestávka na odpočinek. Zároveň je nezbytná mezipředmětová koordinace této výuky. Je třeba, aby učitelé vzájemně koordinovali své požadavky, nároky a očekávání, jež na žáky směřují – jednoduše aby věděli, kolik toho žáci „mají“ v ostatních předmětech a jsou-li všechny tyto požadavky zvládnutelné, a to nejen časově.

MŠMT rovněž doporučuje školám obě tyto formy výuky doplňovat off-line aktivitami, a to v co nejširším spektru předmětů (například tvorba komentovaného videa na téma historie/památek vlastního města, měření výkonu při individuálních pohybových aktivitách prostřednictvím chytrých telefonů a následné porovnávání dat o výkonech za skupiny nebo týmy, fotografie fází klíčícího hrášku a tvorba časované prezentace z vlastních fotografií atd.). Pro takové aktivity musí být dostatečná opora ze strany učitele a zadání musí svojí náročností odpovídat možnostem a dovednostem žáků. V praxi často dochází k tomu, že žáci pro splnění úkolu potřebují ve značné míře asistenci rodičů (na splnění úkolu pracuje celá rodina…), zatímco učitel je pasivním příjemcem/hodnotitelem výstupu, namísto aktivním průvodcem jeho zpracováním. Jako funkční podpora ze strany učitele nestačí pouze výzva k žákům, že mohou například učiteli napsat mail. Zvláště v situaci, kdy žáci nebyli vedení cíleně a efektivně k tomu, že chyba není problém a že může být naopak vítána. Individuální podpoře je věnována i další podkapitola (Individuální konzultace).

Je velmi důležité posilovat i na dálku školní klima a podporovat pozitivní vztahy mezi žáky i mezi žáky a pedagogy. Zajímejte se o to, čím a jak žáci žijí a zda se necítí osamělí. Předcházejte psychickému strádání žáků. Minimalizujete tím riziko nežádoucích aktivit žáků. Žáci, kteří budou mít se svými pedagogy dobré vztahy, nebudou aktivně usilovat o narušování online výuky.