V rozhovoru s novou ředitelkou ZŠ T. G. Masaryka v Rajhradu jsme se dozvěděli o její rychlé cestě k vedení školy po nečekané události, která změnila směr její kariéry. Škola, kterou nyní vede, je známá svým moderním vybavením a péčí o prostředí. Spolupráce se středním článkem jí poskytla potřebnou podporu při řešení administrativních i pedagogických výzev, a to zejména v oblastech jako je personalistika, sestavování rozpočtu, výkaznictví či inkluze. Ředitelka oceňuje tento systém podpory, který jí pomohl cítit se méně izolovaná v nové roli, a zároveň ale uznává, že každý ředitel může vnímat střední článek jinak a potřebovat jinou formu či míru podpory. Při vedení školy klade důraz na otevřenou komunikaci a vzájemnou důvěru mezi školou a rodiči.
Ředitelkou naší školy budu 1. září přesně jeden rok. Vlastně tomu nepředcházela žádná velká příprava, ba naopak, vše bylo nečekané a rychlé. V květnu minulého školního roku totiž naprosto nečekaně pan ředitel zemřel. Byl velmi oblíbený a vedl naši školu už několik let. Pod jeho vedením prošla škola rekonstrukcí, modernizací počítačových učeben, ve všech kmenových třídách byly pořízeny interaktivní tabule. Nastavená laťka byla tedy poměrně vysoko. V červenci se konal konkurz, rozhodla jsem se to zkusit a nakonec, byť to nebylo úplně přímočaré, jsem se stala ředitelkou já.
Naše škola - ZŠ T. G. Masaryka Rajhrad patří mezi školy úplné a má přibližně 600 žáků. Školu navštěvují žáci nejen z Rajhradu, ale od šesté třídy se k nim přidávají i žáci z okolních obcí, kde jsou pouze školy s prvním stupněm. Areál školy je bohatý na zeleň, což umožňuje žákům v rámci pracovních činností poznávat, kolik práce stojí za udržováním upraveného prostředí.
Pokud se ptáte na změny, musím říct, že mým cílem nebylo začít věci měnit, protože škola již fungovala velmi dobře. Chtěla jsem pokračovat v nastaveném směru, který udal předchozí pan ředitel. Nicméně, jedna novinka, na kterou jsme pyšní, se nám minulý školní rok podařila. Uspořádali jsme charitativní vánoční jarmark, jehož účast nás příjemně překvapila. Žáci ze všech tříd se aktivně zapojili, vystupovali, prodávali své výrobky a pochutiny, nebo vedli dílničky pro malé návštěvníky. Oceňuji také myšlenku otevřené školy, především pro rodiče. Věřím, že vzájemné poznávání napomáhá lepší spolupráci při výchovně-vzdělávacím procesu dětí. Je důležité, aby mezi rodiči a školou panovala vzájemná důvěra.
Administrativu, která je spojená s mou novou rolí, stále ještě poznávám. Naštěstí mám kolem sebe skvělé lidi, jak doma, tak ve škole, takže na to nejsem sama. Kdybych měla vybrat jednu oblast své práce, kterou považuji za nejnáročnější, bylo by to velmi těžké. Původně jsem si myslela, že nejnáročnější bude právě administrativa, ale teď mi přijde, že "vést" lidi je minimálně stejně tak náročné.
Původně jsem měla ze středního článku obavy, přemýšlela jsem, co to vlastně bude a jak to bude fungovat. Možná tam byla i trocha nedůvěry, protože jsem si říkala, že zadarmo přece nic nefunguje. Byla jsem však mile překvapená. Pravidelně jsem se, a později i mí zástupci, setkávala s krajským vedoucím týmuJihomoravského kraje. Postupně jsme probírali různá témata a věci tak, jak přicházely. Mezi jednotlivými setkáními jsme si já a mí zástupci zapisovali věci, ve kterých jsme potřebovali mít jasněji, nebo problémy, které nás trápily a chtěli jsme je posunout dál. Při setkáních jsme pak tyto oblasti probírali a případně se domluvili, že se k nim na příští schůzce ještě vrátíme. Tento přístup nám pomohl lépe se zorientovat v problematice a najít efektivní řešení. Spolupráce zahrnovala oblasti jako uzavírání pracovních smluv, sestavování rozpočtu, odesílání výkazů, otázky inkluze, směrnic a PHmaxu. Vyzkoušela jsem také podporu prostřednictvím emailové adresy stredniclanek@msmt.cz, a vždy jsem obdržela rychlou odpověď.
Myslím si, že systém této podpory je dobrý. Zároveň ale chápu, že každý jsme jiný a někteří moji kolegové, ředitelé, by možná takovou podporu vnímali jako nepříjemný dohled. Já, jakožto "ředitelováním nepolíbená," jsem byla za tento systém vděčná. Přišlo mi fajn, že když jsem měla v nějaké problematice nejasnosti nebo upevňující otázky, bylo povzbudivé slyšet, že se s těmito otázkami setkávají i jiní ředitelé. Dodalo mi to pocit, že nejsem sama a že je v pořádku mít otázky a hledat odpovědi.
Děkujeme za rozhovor.