Na této stránce naleznete krátký popis obsahu a základní výsledky výzkumu, který pro MŠMT v letech 2022–23 provedl tým z Univerzity Palackého v Olomouci v rámci programu Technologické agentury ČR (TA ČR) BETA2. Celkové výsledky výzkumu „Analýza stavu digitální infrastruktury a jejího systémového a udržitelného financování v ČR, návrhy budoucích opatření“ a doporučení, která z výzkumu vyplynula, zahrnuje přiložená Závěrečná výzkumná zpráva. Využívání digitálních technologií ve vzdělávání výrazným způsobem akcelerovala pandemie COVID-19 a opatření s ní spojená včetně mimořádné finanční podpory ze strany MŠMT. Zcela nový impuls představuje rychle se prosazující používání pokročilých nástrojů umělé inteligence (AI). Více viz text níže a přiložené Závěrečná výzkumná zpráva.

Cíle, výzkumné otázky a metody

Studie se věnuje především otázce financování informačních a digitálních technologií v mateřských, základních a středních školách a v ZUŠ. Představuje variabilitu zdrojů a objemu financování a zabývá se jeho udržitelností. Dílčím způsobem sleduje také využívání digitální infrastruktury (DI) ve výuce a její zázemí v rámci regionálního školství. S ohledem na bouřlivý vývoj, kterým vybavení škol prošlo v krátkém čase pod tlakem pandemie a nutnosti přechodu na distanční výuku, a značné investice vynaložené na rychlé dovybavení škol počítačovou a komunikační technikou jsme se soustředili na dvě hlavní výzkumné otázky: Jaké jsou výhledy udržitelnosti této změny do budoucna a úspěšného prosazení digitálně podporované výuky bez krizových tlaků a otřesů distanční výuky? Jak plánují školy obměnu informačních a komunikačních technologií (ICT), její zvládnutí ve výuce a financování? 

Závěrečná zpráva shrnuje výsledky dvou pilotních výzkumných sond. První se v široce pojatém dotazování zaměřila na vybrané typy škol různých úrovní (N = 27) a druhá kvantitativním způsobem zachytila otázky spojené s financováním DI a její udržitelností na širším vzorku základních a středních škol (N = 97). V souhrnu studie umožňuje vhled do agendy financování, indikuje relevantní proměnné a vzorce rozhodování a chování škol v oblasti financování a směrování investic do ICT. Vedle vlastních analýz zahrnul výzkumný projekt rešerši datových a analytických podkladů MŠMT, Českého statistického úřadu, České školní inspekce a dvou profilových zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu.

Srovnávací rámec pro pilotní výsledky výzkumu představuje rešerše současné agendy zavádění ICT do výuky a škol v evropských i mimoevropských zemích. Zvláště pro další směrování politik podpory využívání DI ve výuce je porovnání se zahraničím inspirativní a nabízí mnoho instruktivních příkladů. Ukazuje se nejenom to, že se v řadě zemí řešily závažné otázky digitální podpory výuky již v období před pandemií, ale také to, že v současné době probíhá akcelerace proměn politik v oblasti uplatnění DI ve vzdělávání.

Shrnutí kvantitativního šetření financování ICT vybavení

• Pořizování a obnova ICT vybavení má pro většinu škol vysokou prioritu.
  S odstupem se na druhé místo co do důležitosti dostala „motivace a další vzdělávání vyučujících v oblasti ICT”.
• Financování pořizování a obnovy ICT vybavení ve školách je velmi variabilní jak co do rozsahu, tak zdrojů, které byly v minulých třech letech použity.
• Medián nákladů vynaložených v posledních třech letech na ICT vybavení dosáhl hodnoty 363 tisíc Kč na 100 žáků školy. Medián očekávaných nákladů
  v příštích třech letech je o 50 tisíc Kč na 100 žáků nižší.
• Školy, které investovaly vyšší částky v minulých třech letech, počítají
  s vyššími výdaji také v budoucích třech letech.
• Školy s menším počtem žáků obvykle reportovaly vyšší částky v přepočtu na jednoho žáka, a to především u výdajů v minulých třech letech.
• Rozdíl mezi základními školami a středními školami se projevil v tom, že zástupci základních škol obvykle uváděli vyšší částky při pohledu zpět, respondenti ze středních škol či VOŠ častěji očekávají vyšší částky v nejbližších třech letech.
• Ve školách, jejichž zástupci deklarovali vyšší míru plánování v oblasti digitálních technologií, obvykle na jejich pořizování vynakládali nižší prostředky a také do budoucna počítají s relativně nižšími náklady.
• Očekávané náklady na obnovu ICT přepočtené na žáka pozitivně korelují s mírou absencí žáků. Jinými slovy, zástupci škol s vyšší mírou absencí žáků obvykle uváděli pro příští tři roky vyšší náklady na obnovu ICT přepočtené na žáka. Příčinu této souvislostinelze bez dalšího zkoumání jednoznačně určit. Z dat MŠMT (výkazů o ředitelství) vyplývá, že nejde o školy, které mají nižší vybavenost ICT a snaží se ji v současnosti navýšit. Při srovnatelném ICT vybavení však mají žáci těchto škol omezenější přístup k využívání ICT.
• Financování ICT techniky je typicky vícezdrojové. U třetiny škol žádný ze zdrojů nákladů minulých tří let i následujících tří let nedominoval.
• Přibližně pětina škol většinu prostředků na ICT získala od svého zřizovatele či z běžných národních zdrojů (prostředky poskytnuté MŠMT). Ve výhledu takto uvažují zástupci čtvrtiny škol, jinými slovy dochází k mírnému nárůstu. Prakticky stejná situace platí pro školy, jejichž zástupci za hlavní zdroj financování v minulosti i pro futuro označili evropské zdroje.
• Oproti předchozím třem letům školy do budoucna méně spoléhají na mimořádné národní zdroje (NPO). Nicméně platí, že i nadále většina škol očekává přísun financí jak z fondů EU, tak z NPO.
• Faktorová analýza odhalila tři faktory/vzorce financování vysvětlující ¾ variability získávání financí z různých zdrojů. Z regresní analýzy vyplývá, že celkový objem financí vložený do DI (v minulosti i ve výhledu) ovlivňuje především „evropsko/národní” faktor. Nejvyšší částky inkasovaly školy, které našly cestu k evropským fondům a nespoléhaly jen na národní zdroje (příspěvek MŠMT či NPO).

Souhrn doporučení celého výzkumu

Sběr dat a jejich zpracování

• Data o vybavení škol analyzovat nejen na agregované úrovni, ale také na úrovni jednotlivých škol a školských zařízení.
• Upravit formu opakovaného sběru informací od škol a školských zařízení změnou jejich periodicity a rozsahu. Jako nejvhodnější cesta se jeví nahrazení celoplošného šetření reprezentativním výběrovým šetřením či kombinace celoplošných censů s větším časovým odstupem (5 až 10 let) s pravidelnými výběrovými výzkumy. Do výběrových šetření dílčím způsobem zahrnout také ZUŠ.
• Upravit obsah zjišťování redukcí informací o typech počítačů. Naopak zahrnout indikátory zápůjčky ICT žákům, zapojení DI do výuky a využívání umělé inteligence (AI).
• Propojovat data z opakovaných statistických šetření tak, aby byly identifikovatelné změny na úrovni jednotlivých škol. Týká se mj. jednoduchých sociálních indikátorů – např. počet zameškaných hodin na žáka, počet žáků s nedostatečným hodnocením, opakování ročníku apod. V případě přechodu na výběrová šetření lze uplatnit tzv. rotační panel, který umožňuje sledování změn.
• Nabízet poskytovatelům dat zpětnou vazbu týkající se statistických zjištění.

Financování digitální infrastruktury a podpora jejího zapojování do výuky

• Nabídnout školám jasnou perspektivu průběžného víceletého financování v horizontu tří až pěti let a jistotu, pokud jde o četnost plateb a příslušné částky, aby bylo možné zajistit výměnu a modernizaci digitální infrastruktury, investice do nových technologií, podporu implementace a její údržbu.
• Vytvořit speciální systém programů pro podporu financování inovativních projektů formálního a neformálního digitálního vzdělávání. Taková podpora zahrnuje sladění s plánováním digitálního vzdělávání, odborného poradenství v oblasti digitálních technologií a technickou podporou. 
• Zjednodušit realizaci veřejných zakázek pro vybavení škol digitálními technologiemi a jejich servis, což souvisí s legislativním procesem veřejných zakázek s ohledem na rychlost změn v oblasti digitálních technologií. Je třeba zohlednit to, že nové technologie mohou být v dané chvíli poskytovány pouze jediným poskytovatelem. Vedle individuálních zakázek mají význam také centrální zakázky a podpora regionálních dodavatelů digitálních prostředků pro výuku a služeb.
• Analyzovat čerpání finančních prostředků na podporu digitálního vzdělávání na místní (obecní nebo krajské) úrovni a tímpředcházet lokálním či regionálním nerovnostem. Na základě analýz formulovat doporučení pro finanční udržitelnost digitální infrastruktury na školách.Dále analyzovat náklady na vybavení každého žáka vlastním digitálním prostředkem pro výuku a možnosti podpory žáků ze strany státu. Cílem je vytvářet prostor jak pro individualizaci výuky, tak i pro inkluzi sociálně znevýhodněných žáků či žáků s handicapy, které mohou být pomocí ICT kompenzovány.
• Zaměřit se na digitální strategie učení a vzdělávání a včlenit je do komplexního řešení celoživotní strategie učení a vzdělávání ČR nezaměřujícího se pouze na formální vzdělávání, ale i na rozvoj dalšího učení a vzdělávání.
• Vybavit všechny vyučující digitálními prostředky pro přípravu a realizaci výuky (počítače, notebooky nebo tablety).
• Vytvořit ucelený soubor podpůrných opatření v pregraduálním i postgraduálním vzdělávání vyučujících v rámci profesního vzdělávání, které umožní vyučujícím začlenit digitální technologie do výuky. Vymezit, jaká je pozice a role učitele v čase příchodu AI. K tomu je zapotřebí vybrat kvalifikované partnery, kteří doškolování pedagogů zajistí.
• Podporovat tvorbu digitálních učebnic a jejich vzájemnou provázanost prostřednictvím jedné platformy pro učení, zpracovávání úkolů a sledování pokroku učících se pro integraci digitálně podporované výuky.
• Realizovat randomizované výzkumné studie zaměřené na aplikaci digitálních technologií ve výuce za účelem ověření možného dopadu intervence před zavedením plošných nákladných investic z veřejných zdrojů.
• Prověřit detailní možnosti aplikace strategií a politik zaváděných v zahraničí. Průběžně sledovat a komparovat zkušenosti s těmito politikami alespoň ve vybraných zemích (např. v Estonsku, Irsku, Rakousku a ve Španělsku) a konzultovat strategie a politiky plánované a zaváděné v České republice.

Výstupy projektu ke stažení

Závěrečná výzkumná zpráva