Výsledky výzkumu "Specializované činnosti pedagogických pracovníků a nepedagogická práce či další činnosti v regionálním školství: analýza stavu a návrhy doporučení”
Specializované činnosti jako metodik prevence nebo výchovný poradce tvoří spolu s dalšími pracovníky, jako je školní psycholog nebo speciální pedagog, páteř školního poradenského pracoviště. To má na starosti řešení vzdělávacího neúspěchu, podporu znevýhodněných i nadaných žáků, spolupráci s pedagogicko-psychologickou poradnou nebo řešení šikany a první pomoc u psychických problémů dětí. Další specializované činnosti a podpůrné pozice se věnují kariérovému poradenství nebo podpoře učitelů ve výuce i mimo ni. Výzkum se zaměřil na potřeby škol v těchto oblastech a stávající praxi. Studii doplňuje část týkající se nepedagogické práce a systému financování. Ze závěrečných zjištění vyplývají navrhováné úpravy stávajícího systému popsané dále v textu.
Výzkum se dělí na 3 části. Každá pro své cíle využila jiných metod a zdrojů.
V první části práce výzkumníci pracovali s analýzou dat statistických výkazů a dat OP VVV (rozdělení úvazků, zastoupení pozic vzhledem k charakteristikám škol).
Ve druhé části je mapována zahraniční zkušenost a možnosti inspirace (organizace jednotlivých pozic nebo hodnocení efektivity).Výsledky druhé části vychází z rešerše systémů v 5 relevantních evropských zemích prostřednictvím sekundárních zdrojů a online komunikace s experty.
Třetí část charakterizuje zaměření na potřeby škol a návrh jejich řešení (Např.: Pomáhají specializační pozice podpořit práci učitelů? Jak je práce školního poradenského pracoviště (ŠPP) v praxi rozdělena mezi pracovníky školy? Jak je zajišťována nepedagogická práce na školách?). Jako první nástroj sloužilo výběrové reprezentativní dotazníkové šetření (oslovené školy byly vybrány náhodným stratifikovaným výběrem - k metodologii viz str. 36 ve zprávě) mezi řediteli škol. Současně s ním probíhalo i kvalitativní šetření mezi vedením škol a pedagogy (deníkové záznamy a rozhovory).
Součástí výzkumu je ekonomická analýza přínosů a nákladů posílení zkoumaných pozic. Analýza předpokládá zvýšení příjmů veřejných rozpočtů při lepších vzdělávacích výsledcích a ptá se, o kolik by se výsledky musely zlepšit, aby se pod různými scénáři vyplatilo dodatečné pozice ve školství financovat.
Zkoumané pozice, činnosti a práce
Specializované činnosti učitelů
Činnosti, které vykonávají pedagogové a jsou vymezeny účinnou legislativou či rozvojovými projekty: především výchovný poradce, koordinátor ICT (sloučené zkoumání metodika informačních a komunikačních technologií a pozice koordinátora ICT), metodik školní prevence, koordinátor ŠVP, koordinátor environmentální výchovy (EVVO), kariérový poradce, popř. uvádějící učitel.
Samostatné pozice školního poradenství, podpůrné pozice a další činnosti
Pozice vycházející ze stávající regulace či šablon OP VVV a OP JAK: speciální pedagog, školní psycholog, školní asistent, sociální pedagog, asistent pedagoga, chůva (pro MŠ), popř. koordinátor spolupráce školy a zaměstnavatele.
Nepedagogická práce a pracovníci
Např. personalistika, účetnictví, sklad, vrátnice, knihovní služby, správa ICT a mnohé další práce a činnosti.
Další pozice v systému (např. vedoucí předmětové komise a uvádějící učitel).
Vybrané závěry
Specializované činnosti učitelů
Velikost školy se promítá u základních i středních škol do obsazenosti jednotlivých činností, kvalifikace zaměstnanců, ale i do jejich konkrétní činnosti. Příkladem je zastoupení metodika prevence a výchovného poradce: obě legislativou pro školy závazné pozice jsou obsazeny pracovníkem s příslušnou kvalifikací v základních školách do 100 žáků jen ve 36 %, oproti 91 % v základních školách nad 500 žáků.Specializované činnosti v malých školách do 100 žáků často vykonává člen vedení školy (např. 59 % ze všech výchovných poradců). Přibližně třetina ZŠ do 100 žáků nemá činnost výchovného poradce ani metodika prevence obsazenou pedagogem s příslušnou kvalifikací. Obecně platí, že na 77 % základních škol vykonává vedení školy (ředitel nebo zástupce) specializovanou činnost (viz graf níže).Pokud není školní poradenské pracoviště (ŠPP) dobře personálně zajištěno (např. více pedagogy vykonávajícími specializované činnosti či dalšími podpůrnými pozicemi – např. spec. pedagogy), je škála povinností výchovných poradců nebo metodiků prevence relativně široká a může docházet k jejich přetěžování.
Ředitelé ZŠ a SŠ spíše nepodporují slučování hlavních specializovaných činností (výjimkou je např. koordinátor ŠVP a EVVO), nebo se k němu staví neutrálně.
Graf 15 (ve studii) – Jaký podíl specializovaných činností vykonává vedení školy? (Ředitel nebo zástupce, jen té školy, která má alespoň jednu činnost).
Poznámka: data z dotazníkového šetření, N = 711 (566 ZŠ, 144 SŠ).
Samostatné pozice školního poradenství
Přítomnost pozic, jako je školní psycholog nebo speciální pedagog, nejvíce ovlivňuje velikost školy. Asistenti pedagoga jsou častěji na menších a (z pohledu složení žáků) více znevýhodněných školách. Podpůrné pozice jako psycholog, speciální pedagog, ale například i sociální pedagog chybí na cca 75 % větších základních a středních škol a až na 90 % menších základních škol. Odbornější podpůrné pozice (spec. ped., psycholog atd.) nejsou výrazně častěji zastoupeny na znevýhodněných školách (s žáky pocházejících ze znevýhodněného prostředí).
Graf 29 (ve studii) - Psycholog
Důvodem neobsazení podpůrných pedagogických pozic (např. speciálních pedagogů, školních psychologů) je podle ředitelů nedostatek uchazečů. U školních psychologů a speciálních pedagogů je další překážkou nestálost úvazků (často je nutné navázání na výkon učitelského povolání - tedy PPČ) a nestálý způsob financování. U psychologů je problém s nedostatkem uchazečů tak velký, že ani vyšší financování by podle ředitelů nemuselo pomoci s obsazováním pozic.
Ředitelé základních škol zaklíčovou (označení důležitá a spíše důležitá) pozici pro naplnění kvalitního vzdělávacího a výchovného procesu považují nejčastěji podpůrnou pozici speciálního pedagoga (celkem 98 %, za velmi důležité pak 65 %) a školního psychologa (celkem 93 %, resp. 62 %). Ředitelé středních škol prioritizují školního psychologa a kariérového poradce.
Pozice školního psychologa nebo speciálního pedagoga se snaží obsadit většina škol, která tyto pozice nemá (75 % chce obsadit speciálního pedagoga nebo psychologa). S pozicí sociálního pedagoga mají ředitelé méně zkušeností.Ti, kteří ho mají, považují tuto pozici za důležitou.
Prolínání (překryv) činností pracovníků ŠPP není podle ředitelů zásadní. Z rozhovorů s řediteli spíše vyplývá, že posuzují úkoly zaměstnanců školního poradenského pracoviště na základě vnímaných vzdělávacích a výchovných problémů. Předpokladem řešení těchto problémů je týmová spolupráce a domluva mezi zaměstnanci. Tato zjištění mohou značit nevyjasněnost ukotvení (s ohledem na spektrum činností, které musí zastávat) sledovaných činností a pozic. To mj. může souviset s absencí jejich metodického vedení a propsání závazných standardů těchto činností a pozic do každodenní práce škol.
Primární aktivita asistentů pedagoga je podle rozhovorů navázaná na konkrétního žáka a na výpomoc třídnímu učiteli s nenadálou agendou. Zjištění je do jisté míry v kontrastu se záměrem navrhované parametrizace AP rozšířit působnost asistenta pedagoga na více žáků (celou třídu), nikoliv na jednotlivé žáky. Zároveň však ředitelé i asistenti pedagoga opakovaně zdůrazňovali nestabilitu pracovní pozice AP vzhledem k vazbě na konkrétní dítě s SVP.
Z méně institucionalizovaných pozic je podle dotazníkového šetření poptáváno zajištění nejvíce u školního logopeda v MŠ (62 %) a základní školy by ocenily jistotu psychologa (92 % velkých škol, 73 % menších) a sociálního pedagoga (64 % vs. 40 %).
Nastavení banky odpočtů PPČ specializovaných činností a velikosti úvazků podpůrných pozic
V kvantitativním výzkumu bylo zjišťováno, kolik hodin týdně by se podle ředitelů ZŠ a SŠ měly jednotlivým specializovaným činnostem učitelů minimálně pracovníci věnovat, aby to dávalo smysl (minimální smysluplná alokace). Dohromady ředitelé alokovali na výkon pěti specializovaných činností (výchovný poradce, metodik prevence, koordinátoři ICT a EVVO, koordinátor ŠVP) minimálně 23 hodin v rámci jedné školy týdně. Ředitelé středních škol uvádí celkově 28 hodin.Minimální smysluplný počet hodin se výrazně liší podle velikosti škol. Ředitelé základních škol do 100 žáků uvádí celkem 11 hodin týdně, ředitelé škol nad 250 žáků celkem 34 hodin pro všechny pozice. Větší odpočty uvádí znevýhodněné školy (25 versus 20 hodin).Ve výzkumu bylo následně expertně nastaveno maximum využitelných hodin (banka) pro školy dle velikosti a zjišťováno, jak by ředitelé rozdělili hodiny mezi různé podpůrné činnosti při takovéto limitaci. Banka odpočtů PPČ dávala školám 4 hodiny týdně a poté 1 hodinu na 50 žáků. Pro nastavení banky odpočtů s reportovaným minimálních smysluplných alokací lze využít regresní model odhadující tento požadavek podle velikosti školy a míry znevýhodnění školy. Tento model dává 9 hodin odpočtů každé škole, dále navíc 1 hodinu za každých 25 žáků a 3 respektive 6 hodin pro školy se středním / vyšším podílem znevýhodněných žáků.
Pokud ředitelé základních škol nejsou omezeni maximální alokací hodin (banka), uvádí nejvyšší minimální počty hodin podobně pro výchovného poradce, metodika prevence a koordinátora ICT. U koordinátora ŠVP a EVVO uvádí ředitelé počty hodin vzájemně podobně, ale zhruba dvakrát méně než ostatním pozicím. Když jsou ředitelé omezeni bankou, tak pro výchovného poradce, metodika prevence a koordinátora ICT snižují počet hodin o cca 50-60 % oproti minimu, u zbylých pozic snižují počet hodin o cca 60-70 %. Při subjektivním hodnocení důležitosti pozic pro vzdělávání si ředitelé váží méně koordinátora ICT než metodika prevence, ale odpočty jim poté dávají stejné (viz graf níže). Střední školy oproti základním školám preferují odpočty pro výchovné poradce oproti metodikům prevence, ale i koordinátorům ICT.
Graf 27 (ve studii) - Minimální smysluplný počet hodin pohledem ředitelů a banka hodin (ZŠ, jednotlivé pozice)
Dotazníkové šetření u ředitelů rovněž zjišťovalo jejich pohled na minimální smysluplný úvazek pro pozice speciální pedagog, psycholog, školní asistent, sociální pedagog, koordinátor spolupráce školy a zaměstnavatele a kariérový poradce. Zde ředitelé nebyli při odpovědích omezeni žádným maximem.
Na základě volné úvahy ředitelé základních i středních škol uváděli, že na těchto 6 sledovaných podpůrných pozic v průměru potřebují minimálně 2 úvazky.
V druhém kroku jsme každé škole přidělili “banku hodin a úvazků”. Ta určovala maximální možný počet úvazků, které mohou mezi jednotlivé specializované a podpůrné pozice rozdělit. Tato banka byla ve většině případů nižší než řediteli uváděný ideál a nutila je mezi jednotlivými pozicemi prioritizovat.
Při omezení bankou (tj. stanoveným rozsahem úvazků) ředitelé uváděli rozdělení úvazků pozic následovně: v případě základních škol ředitelé prioritizovali speciálního pedagoga, školního pedagoga a školního asistenta (0,52–0,59 úvazku v průměru) a ředitelé středních škol přidělovali největší podíl úvazku (0,6) školnímu psychologovi.
Na základě regresní analýzy byly podle odpovědí ředitelů dále odhadnuty parametry možného nastavení úvazků, jakým způsobem zohledňovat počet žáků a znevýhodnění školy. To dává v základu 1 úvazek každé škole, za každých 50 žáků přidává 0,1 úvazku a školám podle pásma znevýhodnění přidává 0,4 nebo 0,9 úvazku.
Graf 74 (ve studii) - Optimální minimální výše úvazků podle počtu žáků a sociálního znevýhodnění
Dotazníkové šetření u ředitelů rovněž zjišťovalo jejich pohled na minimální smysluplný úvazek pro pozice speciální pedagog, psycholog, školní asistent, sociální pedagog, koordinátor spolupráce školy a zaměstnavatele a kariérový poradce. Zde ředitelé nebyli při odpovědích omezeni žádným maximem.
Na základě volné úvahy ředitelé základních i středních škol uváděli, že na těchto 6 sledovaných podpůrných pozic v průměru potřebují minimálně 2 úvazky.
V druhém kroku jsme každé škole přidělili “banku hodin a úvazků”. Ta určovala maximální možný počet úvazků, které mohou mezi jednotlivé specializované a podpůrné pozice rozdělit. Tato banka byla ve většině případů nižší než řediteli uváděný ideál a nutila je mezi jednotlivými pozicemi prioritizovat.
Při omezení bankou (tj. stanoveným rozsahem úvazků) ředitelé uváděli rozdělení úvazků pozic následovně: v případě základních škol ředitelé prioritizovali speciálního pedagoga, školního pedagoga a školního asistenta (0,52–0,59 úvazku v průměru) a ředitelé středních škol přidělovali největší podíl úvazku (0,6) školnímu psychologovi.
Na základě regresní analýzy byly podle odpovědí ředitelů dále odhadnuty parametry možného nastavení úvazků, jakým způsobem zohledňovat počet žáků a znevýhodnění školy. To dává v základu 1 úvazek každé škole, za každých 50 žáků přidává 0,1 úvazku a školám podle pásma znevýhodnění přidává 0,4 nebo 0,9 úvazku.
Graf 74 (ve studii) - Optimální minimální výše úvazků podle počtu žáků a sociálního znevýhodnění
Parametrizace asistentů pedagoga
Nastavení parametrizace pro asistenta pedagoga bylo dalším tématem dotazníkového šetření. 40 % mateřských škol a 60 % základních škol je v současné době spokojeno s počtem asistentů pedagoga, ale pro plánovanou pamaterizaci bylo potřeba modelovat možné nastavení počtu úvazků pro školy podle velikosti a znevýhodnění.
Výsledný návrh ideální parametrizace (viz níže) dává každé škole 1,4 úvazku, navíc 1 úvazek za každých 100 žáků a 0,7 za středně až 2,1 úvazku za silně znevýhodněné školy.
Při interpretaci modelu je nutné počítat s heterogenitou škol. Z grafu (níže) je vidět, že některé středně a silně sociálně znevýhodněné školy využívají větší množství AP a je potřeba přidělit jim vyšší limity zaměstnanců, aby nebyl omezen příliš velký počet škol.
Graf 79 (ve studii)- Optimální minimální počet úvazků podle počtu žáků v ZŠ
Nepřímá pedagogická práce učitelů
Více než 50 % učitelů základních škol tráví více než 2 hodiny týdně činnostmi přímo nesouvisejícími s pedagogickou činností.
Podle tří čtvrtin ředitelů by tuto agendu mohla převzít nepedagogická pozice (například školní asistent).
Nepedagogická práce
Velká část škol uvádí, že má nepedagogickou práci zajištěnou adekvátně. Z výsledků dotazníkového šetření vyplývá, že pouze ze státního rozpočtu se platí převážně administrativa, sklad, personalistika, úklid a knihovna (viz graf níže). Kombinace s dalšími prostředky nebo financování mimo státní rozpočet je časté u kontroly a bezpečnosti, právních služeb, účetnictví nebo správy ICT.
Graf 93 (ve studii) - Kdo se ve škole věnuje jednotlivým činnostem a jakým způsobem je placený
Externí zajištění vyžadují školy u nepedagogických činností, které jsou v posledních letech intezivněji vyžadovány, jako například správa ICT nebo ostraha a bezpečnost (viz graf níže). Výrazná shoda napříč MŠ, SŠ a SŠ (50 %) je u zajištění zmíněných právních služeb.
Graf 96 (ve studii) - Které nepedagogické činnosti by bylo podle ředitelů lepší zajistit externě
Školy se samy věnují široké paletě činností, které by mohl administrovat a hradit zřizovatel. Z vlastních zdrojů a personálních kapacit se školy starají o administrativu, sklady nebo úklid. Na těchto činnostech se zřizovatel podílí finančně a personálně jen cca z 10–20 % (např. úklid spravuje pro dotázané ZŠ jen 5 % zřizovatelů, oproti 23 % u středních škol).
Třetina škol prostředky z normativů na nepedagogické pracovníky nevyužívá na maximum. Nevyčerpané prostředky nejčastěji využívají ředitelé jako nadtarifní složku jiným pedagogickým i nepedagogickým zaměstnancům.
Ekonomická analýza přínosů a nákladů posílení podpůrných pozic
Pokud podpůrné pozice zvýší vzdělávací výsledky i o relativně malou hodnotu, vyplatí se tato dlouhodobá investice pro státní rozpočet.
Mzdové (platové) náklady zajištění podpůrných pozic (školní speciální pedagog, školní psycholog, školní asistent (nepedagogický), sociální pedagog, koordinátor spolupráce školy a zaměstnavatele, školní kariérový poradce, asistent pedagoga) ve školách dle minimálních smysluplných úvazků uvedených řediteli zahrnují 6,46 mld. Kč. I přesto, že přínos jednotlivých pozic pro vzdělávací výsledky není známý a je nutné ho analyzovat, ekonomický model ukazuje, že pokud podpůrné pozice zvýší vzdělávací výsledky i jen o relativně malou hodnotu, přínos pro veřejné rozpočty v dlouhodobém horizontu výrazně převyšují náklady (v řádech stovek milionů až mld. Kč). Analýza ukazuje, že by výsledky musely pro pozitivní dopad vzrůst v průměru jen o 3 % standardní odchylky. To jsou relativně malé změny, které odpovídají v testech PISA zvýšení výsledků o 1–3,5 bodu.
Souvislost personálního zabezpečení a vzdělávací neúspěšnosti
Asistenti pedagoga jsou častěji přítomni ve znevýhodněných školách. U školního psychologa ani speciálního pedagoga nelze sledovat podobnou souvislost, protože nejsou zastoupeni v dostatečném množství škol.
Český systém je velmi fragmentovaný a záleží na regionu i jednotlivých školách, jak dokáží pozice zajistit. To může vést k situaci, kdy nejsou pozice alokovány mezi školy tím nejefektivnějším způsobem.
Vybraná doporučení
1) Řešení banky odpočtů specializovaných činností
Musí vycházet zejména z velikosti školy a doplňujících parametrů, jako je sociální znevýhodnění a typ školy.
Nelze vytvořit jedno univerzální řešení pro všechny mateřské, základní nebo střední školy.
Současný odpočet (pouze pro dvě činnosti) nedostačuje téměř všem ředitelům. U menších škol je nutné řešit vykonávání specializovaných činností vedením.
Graf 26 (ve studii) - Návrh nastavení banky odpočtů podle reálných potřeb ředitelů a sociálního znevýhodnění školy
2) Je vítána institucionalizace nových pozic i vyšší zastoupení asistentů pedagoga.
V návrhu institucionalizace je nutné zohlednit nejen velikost školy, a charakteristiku žáků (např. podíl SVP), ale i sociální znevýhodnění samotné školy.
Model parametrizace asistentů pedagoga (viz výše) vysvětluje, že požadavky na AP se mezi školami výrazně liší i v podobných typech škol. Pokud tedy bude parametrizace fungovat jako strop (kterého není nutné dosáhnout), tak může být vyšší a průměrné obsazení AP se udrží/sníží. Rozdíl je vidět například u škol s 200 žáky. Pro středně znevýhodněné školy se navrhuje 4,1 úvazku a pro silně znevýhodněné 5,5 úvazku. Zároveň většina těchto škol aktuálně využívá méně asistentů, než by jim podle modelu mělo náležet a dochází tak k vyvážení stavu, protože pár škol s 200 žáky sahá po výrazně vyšším počtu úvazků.
Mezi současnými problémy ředitelé i zaměstnanci zmiňují nestabilitu financování pozic, jako je speciální pedagog nebo školní psycholog.Institucionalizaci pozic, jako je speciální pedagog nebo školní psycholog, hodnotí pozitivně nebo spíše pozitivně ředitelé škol ze znevýhodněných oblastí.
Do parametrizace podpůrných pozic (speciální pedagog, psycholog, školní asistent, sociální pedagog, koordinátor spolupráce školy a zaměstnavatele a kariérový poradce) je třeba zahrnout socioekonomické znevýhodnění školy. Ředitelé silně znevýhodněných škol požadovali minimální smysluplný úvazek uvedených podpůrných pozic 2,3, zatímco u slabě znevýhodněných škol se jednalo o 1,85. Silně znevýhodněné školy požadují podle dotazníkového šetření o 20 % úvazků více a je nutné to při parametrizaci zohlednit (viz výše).
3) Nutnou podmínkou efektivního fungování samostatných podpůrných pozic je jejich finanční zajištění a institucionalizace.
Dostatečné finanční zajištění pozic a přesná alokace na základě více faktorů se už při mírném zvýšení vzdělávacích výsledků vyplatí i státnímu rozpočtu (viz výše).
Ředitelé základních škol potřebují na nejvyšší úvazek speciálního pedagoga, školního psychologa a školního asistenta. Ředitelé středních škol preferují školního psychologa.
Institucionalizace, resp. zlepšení podmínek samostatných pozic školního poradenského pracoviště může sekundárně vést i k jejich lepšímu obsazování. Právě nedostatek uchazečů pro obsazení pozic ředitelé v rozhovorech označují jako hlavní problém.
4) Je žádoucí narovnat podmínky výchovných poradců a metodiků prevence (odpočet, příplatky)
I vzhledem k relativně vyšší míře obsazení pozic výchovného poradce nebo metodiků prevence pracovníky vedení škol je důležité narovnat jejich podmínky.
Systém odpočtů je z hlediska postojů ředitelů jedním z funkčních řešení, jak podmínky mezi výchovnými poradci a metodiky prevence narovnat.
5) Revize nastavení financování činností spadajících do nepedagogické práce škol má potenciál zlepšit jejich fungování a efektivitu správy škol v území
Ředitelé často individuálně najímají některé služby externě (účetnictví, správa ICT). Praxe je ale fragmentovaná a externí najímání by mohlo probíhat koordinovaně pro více škol najednou (k identifikovaným činnostem viz výše).
Ředitelé uvádějí, že naprostá většina činností nepedagogů souvisí s hlavní činností školy – vzděláváním. To může naznačovat široké vnímání termínu a s tím neefektivní vynakládání prostředků státního rozpočtu na správu majetku, který nemusí přímo souviset se zajištěním vzdělávání. Proto je potřeba posílit řízení (a vyjasnění odpovědností - stát X zřizovatel) v oblasti správy podmínek vzdělávání a zajištění nepedagogických činností.
Liší se praxe využívání zbylých prostředků na nepedagogickou práci. Trend proplácení nadtarifních složek ostatním pozicím (nepedagogickým i pedagogickým) z těchto prostředků není ojedinělý. To opět značí nevyjasnění odpovědností v zajištění a financování těchto činností.
