Stovky českých škol se v posledních dnech setkaly s výhrůžnými e-maily. Již 4. 9. 2024 zaslalo MŠMT ředitelům škol společný dopis ministrů školství a vnitra, který je informoval o součinnosti s Policií ČR a o postupu při zajištění bezpečnosti ve školách a školských zařízeních. Níže přinášíme krátké doporučení, které odpovídá principům oblasti krizových situací Ministerstva vnitra. 

V případě, že škola obdrží výhružný telefonát:

1. Zapište si ihned detaily rozhovoru.
2. Pokud se Vám zobrazuje číslo volajícího, zapište je.
3. Nikdy nezavěšujte! Snažte se volající/volajícího udržet na telefonu, ptejte se na detaily a sdělení si zapisujte.
4. Informujte ředitele školy a odpovědné osoby.
5. Informujte Policii ČR a domluvte se na dalším postupu.
6. V případě potřeby iniciujte evakuaci podle svých interně stanovených postupů.
7. Policii a jednotkám IZS asistujte. Pomoci můžete např. s vhodným informováním přítomných osob, zabráněním vstupu do objektu apod.

Pokud jde o výhružnou zprávu elektronickou formou (e-mail, SMS, zpráva na sociálních sítích):

1. Neotevírejte žádné přílohy a neklikejte na žádné odkazy.
2. Informujte ředitele školy a odpovědné osoby.
3. Informujte Policii ČR a domluvte se na dalším postupu.
4. V případě potřeby iniciujte evakuaci podle svých interně stanovených postupů.
5. Policii a jednotkám IZS asistujte. Pomoci můžete např. s vhodným informováním přítomných osob, zabráněním vstupu do objektu apod.

Ke společnému dopisu ministrů školství a vnitra více zde.

Doporučení školám, jak komunikovat s veřejností

Podklad je určen především ředitelům škol, aby měli základní kontury a návody, jak události komunikovat směrem k rodičům a veřejnosti. Cílem doporučení je předcházet panice, zbytečnému šíření strachu a zároveň poskytnout rodičům i veřejnosti relevantní a pravdivé informace. Podklad má školám pomoci efektivně informovat o opatřeních, která jsou přijímána k zajištění bezpečnosti dětí, a vysvětlit kroky, které jsou podnikány v souvislosti s aktuálními hrozbami.

1. Koordinujte komunikaci školy a zřizovatele. Připravte si a odsouhlaste společně hlavní sdělení pro veřejnost, aby byly předávány stejné, nerozporuplné informace srozumitelnou formou.

2. Komunikujte aktivně skrze všechny dostupné kanály - veřejné i interní. Veřejnost to od školy či zřizovatele očekává.

3. Informujte alespoň o krocích, které škola podniká, a s kým spolupracuje, i když momentálně nemusíte mít dostatek ověřených informací. Příklad vyjádření města Teplice je k dispozici zde.

4. Uvádějte aktivně na pravou míru fámy a neověřené informace, které se o situaci ve škole šíří (například na sociálních sítích).

5. Sdělujte informace o změnách ve výuce především rodičům přímými kanály, které škola běžně používá.

6. Ujistěte veřejnost, že situaci berete vážně a máte ji pod kontrolou ve spolupráci s dalšími aktéry. Zdůrazněte, že dle dostupných informací není důvod k nepřiměřeným obavám a panice.

Rady, jak mluvit s dětmi, které cítí ohrožení

Podklad je určen především učitelům, pedagogickým pracovníkům a ředitelům škol, kteří mají za úkol podpořit děti v těžkých a stresujících situacích spojených s pocity ohrožení, například při bombových hrozbách nebo jiných bezpečnostních incidentech. Jeho cílem je poskytnout jim konkrétní návod, jak s dětmi komunikovat, jak podpořit jejich psychickou pohodu a jak zajistit, aby se děti cítily bezpečně a stabilně i v nejistých situacích.

1. Posilte pocit bezpečí u sebe, druhých i celkově ve škole. Mějte potřebné a ověřené informace. Omezte nezbytné změny v rozvrhu a dalších oblastech na minimum. Omezte stresující události, jako je např. zkoušení. Vytvořte i pro sebe podpůrnou síť, je důležité mít s kým mluvit, vědět na koho se obrátit, více odpočívat.

2. Dejte dětem prostor vyjádřit své pocity a myšlenky: Umožněte dětem mluvit o tom, co prožívají v souvislosti s bombovou hrozbou. Každé dítě může situaci prožívat jinak – některé děti mohou cítit úzkost nebo vztek, jiné mohou být naopak zamlklé a na první pohled vypadat klidné.

3. Mějte pochopení pro jejich emoce a různé reakce: Je důležité akceptovat, že různé reakce jsou přirozené. Dítě se může bát, plakat nebo naopak být nervózní a rozesmáté. Tyto emoce nejsou špatné, jsou jen vyjádřením nadměrné zátěže, kterou zažívají.

4. Podpora a řád: Udržování běžných denních rutin, na které jsou děti dlouhodobě zvyklé, jako je škola, koníčky a zájmové aktivity, může dětem pomoci zůstat v klidu a získat pocit stability i v nejistých situacích.

5. Uklidňující rozhovory: Ptejte se dětí na jejich pocity a myšlenky související s hrozbou, nejen povrchně, ale hluboce se zajímejte o to, jak se ve škole a na veřejnosti cítí. Umožněte jim sdílet jejich obavy. Vysvětlete jim také, že situaci řeší profesionálové a že jsou nastavena bezpečnostní opatření, která je mají chránit.

6. Komunikujte i s dětmi, které nebyly přímo ohroženy: I děti, které nebyly v přímém nebezpečí, mohou mít strach nebo obavy. Ujistěte je, že je normální cítit nejistotu či úzkost, i když byly mimo bezprostřední ohrožení.

7. Podpora při návratu do školy: Pokud se děti cítí nejistě, mohou potřebovat doprovod do školy nebo jinou formu podpory.

8. Komunikace mezi rodiči a školou: Ujistěte se, že rodiče a škola spolupracují a vzájemně se informují o potřebách dětí. Je důležité, aby škola věděla o případných obavách dítěte a mohla na ně reagovat a naopak.

9. Všímejte si změn v chování: Sledujte případné změny v chování dětí, jako jsou zvýšená nervozita, uzavřenost nebo nepřiměřené reakce na situace spojené s bezpečností. Tyto signály mohou naznačovat, že dítě potřebuje větší pozornost a podporu.

10. Krizové linky: Připomeňte dětem, že mohou kdykoliv využít Linku bezpečí, pokud se potřebují s někým poradit nebo svěřit se svými pocity. Mohou také využít chat Dětství bez násilí Centra LOCIKA. Rodiče a pedagogové mohou volat na Rodičovskou linku, nebo Linku pro rodinu a školu, aby získali podporu a rady pro práci s dětmi v těchto situacích.

11. Odborná pomoc: Pokud dítě i po delší době stále pociťuje strach nebo úzkost, která narušuje jeho běžné fungování, je vhodné vyhledat odbornou psychologickou pomoc.

V projektu Podpora krajského akčního plánování (P-KAP) realizovaném Národním pedagogickým institutem ČR vzniknul v roce 2020 dokument „Předčasné odchody ze vzdělávání ve vztahu k oblastem intervence krajského akčního plánování“, který se snaží rozplést příčiny předčasných odchodů v rámci středního a vyššího odborného vzdělávání a nabízí také příklady dobré praxe. Průměr předčasných odchodů je v ČR (6,7 %) sice nižší než v EU (10,6 %), ale v poslední době roste. V některých regionech (Ústecký a Karlovarský kraj) je navíc násobný (15 %).

---

Dokument sleduje příčiny předčasných odchodů ze vzdělávání napříč jednotlivými oblastmi intervence projektu P-KAP a vždy nabízí ke každé oblasti také alespoň jeden příklad z praxe, jak s tímto problémem bojovat.

---

Mezi možné příčiny předčasných odchodů patří:

Čtenářská a matematická gramotnost

• neúspěch u maturitní zkoušky (nedostatečná průřezová podpora rozvoje čtenářské gramotnosti – projeví se např. i u slovních úloh z matematiky)

Digitální kompetence

• učitelů, kteří dokážou s prudkým vývojem digitálních technologií držet krok, je ve školách minimum (škola přestává být v této oblasti přínosem – žáci a studenti dávají přednost pracovním nabídkám)

Odborné vzdělávání a spolupráce škol se zaměstnavateli

• špatná volba oboru či stupně vzdělání; žáci mají někdy neúplné či zkreslené představy o možnostech uplatnění a pracovních podmínkách typických pro zvolený obor; nekvalitní vedení žáka ze strany spolupracujícího zaměstnavatele

Podpora inkluze

• nevhodná volba oboru studia; nedostatečná kapacita poskytované poradenské podpory; neznalost problematiky potřeb nadaných žáků, nezajištění kompenzačních opatření v rámci výuky pro žáky se SVP; nedostatečná prostupnost studia; atmosféra ve třídě a školní klima

Podpora kompetencí k podnikavosti, iniciativě a kreativitě

• zahájení vlastního podnikání nebo nemožnost realizace vlastních nápadů a projektů ve škole (vnímání školy jako ztráty času)

Podpora polytechnického vzdělávání

• náročnost studia; chybná náborová strategie; zastaralé, chybějící nebo jinak nevhodné materiálně technické vybavení školy; nízká atraktivita výuky; nevhodné vzdělávací metody a strategie výuky; nízká úroveň znalostí a odborných dovedností pedagogického sboru

Rozvoj kariérového poradenství

• škola nemá zřízenu pozici školního kariérového poradce; potenciál možností podpory, které kariérové poradenství nabízí, není ve své šíři vůbec využíván (náplň práce kariérového poradce se často omezuje pouze na poradenství “kam po škole”, osobní rozvoj, podpora při hledání sebe sama a při změnách, které žáky studiem provází, mnohdy zcela chybí); nerealistické sebehodnocení na straně žáků; absence podpůrného dialogu pro identifikaci svých silných a slabých stránek; absence vzorů, které by motivovaly k práci na sobě

Rozvoj škol jako center celoživotního učení

• nedostatečná či žádná nabídka jiné, pro žáka vhodnější formy vzdělávání; chybí informace a přehled o dalších možnostech vzdělávání (škola, která funguje jako centrum celoživotního učení, je prevencí předčasných odchodů sama o sobě)

Rozvoj výuky cizích jazyků

• žáci mají někdy neúplné či zkreslené představy o jazykových požadavcích a podmínkách zvoleného oboru; nízká motivace žáků učit se cizí jazyk; absence individualizovaného přístupu ke vzdělávacím potřebám

Průvodce tematikou předčasných odchodů z dílny projektu P-KAP uvádí ve svém závěru tyto hlavní obecné postupy pro boj s předčasnými odchody ze vzdělávání:

• spolupráce základních a středních škol ještě před podáním přihlášek;
• efektivní náborová strategie na straně škol;
• průběžný monitoring žáků (změny v chování, prospěchu i v docházce);
• funkční podpůrný systém na úrovni střední školy (např. individuální kariérové poradenství, doučování, individuální vzdělávací plán, spolupráce s dalšími institucemi);
• prostupnost vzdělávacích cest;
• atmosféra ve třídě a školní klima (tam, kde je žákům dobře, zkrátka chtějí být, bez ohledu na to, jak moc se chtějí učit).

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy všechny tyto poznatky vnímá a bude je reflektovat například v připravované inovaci oborové soustavy středního odborného vzdělávání viz implementační karta Strategie vzdělávací politiky 2030+.

---