Příběh krajského akčního plánování - ohlédnutí za závěrečnou konferencí projektu P-KAP

Konference postavená na příběhu

Na závěrečných konferencích bývá zvykem vypočítávat dosažené úspěchy výčtem realizovaných aktivit, úspěšně proinvestovaných finančních prostředků, množstvím podpořených organizací či osob, počtem seminářů, webinářů, metodických materiálů či přímé metodické podpory. Touto cestou se realizátoři rozhodli nevydat. Projektový tým vsadil na příběh – vždyť šest let představuje v životě a práci lidí i institucí zapojených do tak rozsáhlého projektu poměrně dlouhou dobu. Bylo třeba sladit terminologii i časování jednotlivých etap projektu, nastavit komunikaci nejen mezi pracovníky projektu a jeho cílovými skupinami, ale – má-li krajské akční plánování splnit svůj cíl – především také mezi kraji a „jejich“ školami. To byl teprve začátek – pak se začaly odvíjet příběhy desítek a stovek aktérů ve všech krajích a ve školách různých typů: příběhy určování priorit, stanovování cílů, hledání a nacházení partnerů i financí, příběhy vedení, spolupráce, příběhy opuštění komfortní zóny, sebereflexe, hodnocení… Krajští garanti projektu P-KAP strávili hodiny v terénu, pomáhali vytvářet krajské (KAP) a školní akční plány (ŠAP), analytici dodávali data z výsledků dotazníkových šetření potřeb škol, garanti jednotlivých tematických oblastí ukazovali, jak rozvíjet odborné či polytechnické vzdělávání, podporovat podnikavost, kariérové poradenství, inkluzi, celoživotní učení, jak zvyšovat digitální kompetence, zlepšovat výuku jazyků či gramotnosti s ohledem na podmínky, tradice i očekávané vývojové trendy…

Co je krajské akční plánování?

To si můžete prohlédnout na následujícím obrázku.

Více informací viz v prezentaci Ireny Fričové, hlavní manažerky projektu P-KAP s názvem Příběh akčního plánování.

Další údaje o akčním plánování naleznete v prezentaci zajímavostí s názvem Víte, že....

Příběhy pochopení a spolupráce

Proč to máme psát konkrétně? Co se stane, když se pak něco nesplní? Příběhy spolupráce odborných garantů v krajích začínaly vysvětlováním a budováním vzájemné důvěry. Dnes zástupci škol konstatují: 

• Akční plánování je pro mě cesta, jak nenechat věci plynout bez kontroly.
• Práce nad školním akčním plánem znamená najít společnou řeč s učiteli.
• Byla to výzva pro naši vzájemnou komunikaci.
• Je to jedna z možností, jak bojovat proti „přežívání“ školy a řídit změnu.
• Vlastní tvorbě ŠAPu předcházela anonymní anketa, do které se zapojili učitelé i žáci. 
• ŠAP je nástroj stanovování cílů a nastavování procesů a k poskytnutí zpětné vazby.
• Slouží nám i propagaci a komunikaci školy s vnějším světem.
• Cíle definované v ŠAPu jsme využili jako základ pro projektovou žádost u Nadace Velux Fundation a uspěli jsme.
• Akční plánování je nutností i v procesu přípravy a komunikace s organizací IBO, která poskytuje mezinárodní vzdělávací program pro mladé lidi od 16 do 19 let, o který máme zájem.

Akční plánování přineslo také příběhy spolupráce kraje se školami, vytvořilo v regionech aktivní komunikační síť pro diskusi, sdílení a sjednocení pohledu na klíčová témata. Na Vysočině se aktéři ze škol setkávají na krajských platformách minitýmů, informace z ŠAPů se stávají zdrojem informací pro Krajský akční plán a kraj přispívá k šíření inspirativních příkladů. Zlínský kraj je příkladem úzké spolupráce KAP a MAP. Plánují společně, kraj získal možnost efektivně komunikovat směrem k mateřským a základním školám, díky jejich zapojení do implementačních projektů KAP snáze naplňuje své cíle v rozvoji vzdělávání. Do akčního plánování se daří zapojit množství odborníků a území koordinovaně směřuje stejným směrem.

Co bude, až tady nebude projekt aneb Příběh budoucnosti

Přestože vystupující přiznávali, že začátky pro ně nebyly snadné, dnes vidí benefity vzájemného sladění priorit z národní přes krajskou po školní úroveň a fungující mechanismy nastaveného cyklu kvality akčního plánování. A mnozí se ptají, co bude dál. Co se zachová z akčního plánování bez datové a metodické podpory ve školách? Co přinese (či odnese) transformace krajských akčních plánů v dlouhodobé záměry? Neuhynou nastavené procesy na nedostatek financí a personálních kapacit? Příběh budoucnosti akčního plánování ve vzdělávání na konferenci otevřela panelová diskuse, jíž se zúčastnili Jan Mušuta za MŠMT, Arnošt Veselý za Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, Ondřej Andrys za ČŠI, Ivo Jupa za NPI, Antonie Ondrouchová za projekt P-KAP a Filip Kuchař za vzdělávací projekty IKAP v Praze. A z několika úst na ní otevřeně zazněl i názor rezonující mezi účastníky konference: pozitivní změny, které přinášejí systémové projekty, by neměly skončit s vyčerpáním evropských dotací. Je třeba hledat možnosti jejich integrace do systému a způsoby udržitelného financování.

Konferenční spoty

Už na samém počátku příprav konference bylo jasné, že zajímavých příběhů je v krajích a ve školách mnohem víc, než se vejde do standardního konferenčního programu. Proto se organizátoři rozhodli natočit 2–3minutové konferenční spoty s garanty intervencí a jejich partnery ze škol a krajů od Ústeckého přes Karlovarský, Pardubický, Jihomoravský po Prahu a představili zajímavé aktivity na podporu podnikavosti, kariérového poradenství a na brněnské autobusové zastávce, inspirované nerealizovaným projektem Kaplického knihovny, načrtli možnosti k rozvoji čtenářské gramotnosti v učňovských oborech.

V duchu evropského trendu „Green and Digital“ byla účastníkům konference jako prvním nabídnuta sada doprovodných materiálů v elektronické podobě prostřednictvím QR kódů: Podrobná pojetí všech tematických oblastí akčního plánování (oblastí intervence), brožura Školní akční plán v životě školy či Edusíť– Katalog odborníků ve vzdělávání, online metodická síť s možností filtrovat odborníky podle krajů i podle tematických oblastí (https://www.edusit.cz/).