---

Obsah článku

• Konference postavená na příběhu
• Co je krajské akční plánování?
• Příběhy pochopení a spolupráce
• Co bude, až tady nebude projekt aneb Příběh budoucnosti
• Konferenční spoty

---

Konference postavená na příběhu

Na závěrečných konferencích bývá zvykem vypočítávat dosažené úspěchy výčtem realizovaných aktivit, úspěšně proinvestovaných finančních prostředků, množstvím podpořených organizací či osob, počtem seminářů, webinářů, metodických materiálů či přímé metodické podpory. Touto cestou se realizátoři rozhodli nevydat. Projektový tým vsadil na příběh – vždyť šest let představuje v životě a práci lidí i institucí zapojených do tak rozsáhlého projektu poměrně dlouhou dobu. Bylo třeba sladit terminologii i časování jednotlivých etap projektu, nastavit komunikaci nejen mezi pracovníky projektu a jeho cílovými skupinami, ale – má-li krajské akční plánování splnit svůj cíl – především také mezi kraji a „jejich“ školami. To byl teprve začátek – pak se začaly odvíjet příběhy desítek a stovek aktérů ve všech krajích a ve školách různých typů: příběhy určování priorit, stanovování cílů, hledání a nacházení partnerů i financí, příběhy vedení, spolupráce, příběhy opuštění komfortní zóny, sebereflexe, hodnocení… Krajští garanti projektu P-KAP strávili hodiny v terénu, pomáhali vytvářet krajské (KAP) a školní akční plány (ŠAP), analytici dodávali data z výsledků dotazníkových šetření potřeb škol, garanti jednotlivých tematických oblastí ukazovali, jak rozvíjet odborné či polytechnické vzdělávání, podporovat podnikavost, kariérové poradenství, inkluzi, celoživotní učení, jak zvyšovat digitální kompetence, zlepšovat výuku jazyků či gramotnosti s ohledem na podmínky, tradice i očekávané vývojové trendy…

---

Co je krajské akční plánování?

To si můžete prohlédnout na následujícím obrázku.

Více informací viz v prezentaci Ireny Fričové, hlavní manažerky projektu P-KAP s názvem Příběh akčního plánování.

Další údaje o akčním plánování naleznete v prezentaci zajímavostí s názvem Víte, že....

---

Příběhy pochopení a spolupráce

Proč to máme psát konkrétně? Co se stane, když se pak něco nesplní? Příběhy spolupráce odborných garantů v krajích začínaly vysvětlováním a budováním vzájemné důvěry. Dnes zástupci škol konstatují: 

• Akční plánování je pro mě cesta, jak nenechat věci plynout bez kontroly.
• Práce nad školním akčním plánem znamená najít společnou řeč s učiteli.
• Byla to výzva pro naši vzájemnou komunikaci.
• Je to jedna z možností, jak bojovat proti „přežívání“ školy a řídit změnu.
• Vlastní tvorbě ŠAPu předcházela anonymní anketa, do které se zapojili učitelé i žáci. 
• ŠAP je nástroj stanovování cílů a nastavování procesů a k poskytnutí zpětné vazby.
• Slouží nám i propagaci a komunikaci školy s vnějším světem.
• Cíle definované v ŠAPu jsme využili jako základ pro projektovou žádost u Nadace Velux Fundation a uspěli jsme.
• Akční plánování je nutností i v procesu přípravy a komunikace s organizací IBO, která poskytuje mezinárodní vzdělávací program pro mladé lidi od 16 do 19 let, o který máme zájem.

Akční plánování přineslo také příběhy spolupráce kraje se školami, vytvořilo v regionech aktivní komunikační síť pro diskusi, sdílení a sjednocení pohledu na klíčová témata. Na Vysočině se aktéři ze škol setkávají na krajských platformách minitýmů, informace z ŠAPů se stávají zdrojem informací pro Krajský akční plán a kraj přispívá k šíření inspirativních příkladů. Zlínský kraj je příkladem úzké spolupráce KAP a MAP. Plánují společně, kraj získal možnost efektivně komunikovat směrem k mateřským a základním školám, díky jejich zapojení do implementačních projektů KAP snáze naplňuje své cíle v rozvoji vzdělávání. Do akčního plánování se daří zapojit množství odborníků a území koordinovaně směřuje stejným směrem.

---

Co bude, až tady nebude projekt aneb Příběh budoucnosti

Přestože vystupující přiznávali, že začátky pro ně nebyly snadné, dnes vidí benefity vzájemného sladění priorit z národní přes krajskou po školní úroveň a fungující mechanismy nastaveného cyklu kvality akčního plánování. A mnozí se ptají, co bude dál. Co se zachová z akčního plánování bez datové a metodické podpory ve školách? Co přinese (či odnese) transformace krajských akčních plánů v dlouhodobé záměry? Neuhynou nastavené procesy na nedostatek financí a personálních kapacit? Příběh budoucnosti akčního plánování ve vzdělávání na konferenci otevřela panelová diskuse, jíž se zúčastnili Jan Mušuta za MŠMT, Arnošt Veselý za Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, Ondřej Andrys za ČŠI, Ivo Jupa za NPI, Antonie Ondrouchová za projekt P-KAP a Filip Kuchař za vzdělávací projekty IKAP v Praze. A z několika úst na ní otevřeně zazněl i názor rezonující mezi účastníky konference: pozitivní změny, které přinášejí systémové projekty, by neměly skončit s vyčerpáním evropských dotací. Je třeba hledat možnosti jejich integrace do systému a způsoby udržitelného financování.

---

Konferenční spoty

Už na samém počátku příprav konference bylo jasné, že zajímavých příběhů je v krajích a ve školách mnohem víc, než se vejde do standardního konferenčního programu. Proto se organizátoři rozhodli natočit 2–3minutové konferenční spoty s garanty intervencí a jejich partnery ze škol a krajů od Ústeckého přes Karlovarský, Pardubický, Jihomoravský po Prahu a představili zajímavé aktivity na podporu podnikavosti, kariérového poradenství a na brněnské autobusové zastávce, inspirované nerealizovaným projektem Kaplického knihovny, načrtli možnosti k rozvoji čtenářské gramotnosti v učňovských oborech.

V duchu evropského trendu „Green and Digital“ byla účastníkům konference jako prvním nabídnuta sada doprovodných materiálů v elektronické podobě prostřednictvím QR kódů: Podrobná pojetí všech tematických oblastí akčního plánování (oblastí intervence), brožura Školní akční plán v životě školy či Edusíť– Katalog odborníků ve vzdělávání, online metodická síť s možností filtrovat odborníky podle krajů i podle tematických oblastí (https://www.edusit.cz/).

---

---

V projektu Podpora krajského akčního plánování (P-KAP) realizovaném Národním pedagogickým institutem ČR vzniknul v roce 2020 dokument „Předčasné odchody ze vzdělávání ve vztahu k oblastem intervence krajského akčního plánování“, který se snaží rozplést příčiny předčasných odchodů v rámci středního a vyššího odborného vzdělávání a nabízí také příklady dobré praxe. Průměr předčasných odchodů je v ČR (6,7 %) sice nižší než v EU (10,6 %), ale v poslední době roste. V některých regionech (Ústecký a Karlovarský kraj) je navíc násobný (15 %).

---

Dokument sleduje příčiny předčasných odchodů ze vzdělávání napříč jednotlivými oblastmi intervence projektu P-KAP a vždy nabízí ke každé oblasti také alespoň jeden příklad z praxe, jak s tímto problémem bojovat.

---

Mezi možné příčiny předčasných odchodů patří:

Čtenářská a matematická gramotnost

• neúspěch u maturitní zkoušky (nedostatečná průřezová podpora rozvoje čtenářské gramotnosti – projeví se např. i u slovních úloh z matematiky)

Digitální kompetence

• učitelů, kteří dokážou s prudkým vývojem digitálních technologií držet krok, je ve školách minimum (škola přestává být v této oblasti přínosem – žáci a studenti dávají přednost pracovním nabídkám)

Odborné vzdělávání a spolupráce škol se zaměstnavateli

• špatná volba oboru či stupně vzdělání; žáci mají někdy neúplné či zkreslené představy o možnostech uplatnění a pracovních podmínkách typických pro zvolený obor; nekvalitní vedení žáka ze strany spolupracujícího zaměstnavatele

Podpora inkluze

• nevhodná volba oboru studia; nedostatečná kapacita poskytované poradenské podpory; neznalost problematiky potřeb nadaných žáků, nezajištění kompenzačních opatření v rámci výuky pro žáky se SVP; nedostatečná prostupnost studia; atmosféra ve třídě a školní klima

Podpora kompetencí k podnikavosti, iniciativě a kreativitě

• zahájení vlastního podnikání nebo nemožnost realizace vlastních nápadů a projektů ve škole (vnímání školy jako ztráty času)

Podpora polytechnického vzdělávání

• náročnost studia; chybná náborová strategie; zastaralé, chybějící nebo jinak nevhodné materiálně technické vybavení školy; nízká atraktivita výuky; nevhodné vzdělávací metody a strategie výuky; nízká úroveň znalostí a odborných dovedností pedagogického sboru

Rozvoj kariérového poradenství

• škola nemá zřízenu pozici školního kariérového poradce; potenciál možností podpory, které kariérové poradenství nabízí, není ve své šíři vůbec využíván (náplň práce kariérového poradce se často omezuje pouze na poradenství “kam po škole”, osobní rozvoj, podpora při hledání sebe sama a při změnách, které žáky studiem provází, mnohdy zcela chybí); nerealistické sebehodnocení na straně žáků; absence podpůrného dialogu pro identifikaci svých silných a slabých stránek; absence vzorů, které by motivovaly k práci na sobě

Rozvoj škol jako center celoživotního učení

• nedostatečná či žádná nabídka jiné, pro žáka vhodnější formy vzdělávání; chybí informace a přehled o dalších možnostech vzdělávání (škola, která funguje jako centrum celoživotního učení, je prevencí předčasných odchodů sama o sobě)

Rozvoj výuky cizích jazyků

• žáci mají někdy neúplné či zkreslené představy o jazykových požadavcích a podmínkách zvoleného oboru; nízká motivace žáků učit se cizí jazyk; absence individualizovaného přístupu ke vzdělávacím potřebám

Průvodce tematikou předčasných odchodů z dílny projektu P-KAP uvádí ve svém závěru tyto hlavní obecné postupy pro boj s předčasnými odchody ze vzdělávání:

• spolupráce základních a středních škol ještě před podáním přihlášek;
• efektivní náborová strategie na straně škol;
• průběžný monitoring žáků (změny v chování, prospěchu i v docházce);
• funkční podpůrný systém na úrovni střední školy (např. individuální kariérové poradenství, doučování, individuální vzdělávací plán, spolupráce s dalšími institucemi);
• prostupnost vzdělávacích cest;
• atmosféra ve třídě a školní klima (tam, kde je žákům dobře, zkrátka chtějí být, bez ohledu na to, jak moc se chtějí učit).

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy všechny tyto poznatky vnímá a bude je reflektovat například v připravované inovaci oborové soustavy středního odborného vzdělávání viz implementační karta Strategie vzdělávací politiky 2030+.

---

---

---

---

---

---

---